Nejnovější(a pravděpodobně poslední) díly komixů:
Opuštěná: 5. díl
Gothic Mirage: 6. díl
Je t'aime: 4. díl

Listopad 2010

Skvělá videa od Manciniho14

30. listopadu 2010 v 17:38 | webmaster: Mrs.Lola



↑ Tohle je skvělá parodie na Sexy Bitch, která obsahuje asi 2 sprostá slova. Je to fakt skvělé a já jsem se perfektně pobavila :D !!! MUSÍTE SE PODÍVAT!!!

V celém článku je ještě jedno video + text na tuhle písničku.

Hodnocení komixu 25

23. listopadu 2010 v 19:58 | webmaster: Mrs.Lola ( Lolushka*) |  Hodnocení komixů
Komix: Z ošklivky modelka
Autor: Disney Musicaly
Čti: HERE

Další hodnocení, po krátké době... c.č. pod perexem

Otázky a odpovědi

21. listopadu 2010 v 11:43 | webmaster: Mrs.Lola ( Lolushka*)
sims2pomoc.blog.cz

Poslední dobou je tu straaaašně moc dotazů na které ani nevím, jak odpovědět.
Takže sem dávám OTÁZKY A ODPOVĚDI






- můžete se ptát všeho okolo Sims 2 ( ne trojky, v tom vám neporadím!)
- taky na mé osobní věci ( co mám ráda, co dělám za sport, jakou celebritu nesnáším atd. - ale ty dotazy, které mi budou připadat až příliš osobní
budu ignorovat )
- a kupodivu i otázky týkající se mého pejska a celé rasy Labradorský retrívr 


Tohle není diskuze, takže vy sem napíšete dotazy a já třeba za týden zveřejním článek, kde vám budu na všechny dotazy odpovídat. Jen nevím, jestli by to byla videoodpověď, nebo pouze článek, to se musím rozhodnout :) 

Máte dotaz? Ptejte se!

Hodnocení komixu 24

19. listopadu 2010 v 15:48 | webmaster: Mrs.Lola
Název: I need you!
Autor:~Hattie~
Čti: TADYK

Mám tu pro vás další hodnocení komixu... vím, jednou za uherský rok :D

Na měsíc se rozloučím

17. listopadu 2010 v 13:21 | webmaster: Shei
A je mi to opravdu líto, ale možná tam bude internet. Jedu do lázní, kvůli tomu slepáku. Vůbec se mi tam nechce, ale musím. 23. prosince jsem zpátky. Ahoj, vaše Shei

www.sims2pomoc.blog.cz

The Secret World - 3.díl

15. listopadu 2010 v 10:00 | webmaster: Mrs.Lola |  The Secret World
Na biologii jsem šla opět sama. Byla jsem tam těsně před přestávkou, ani jsem si nestihla zopakovat probíranou látku. Jen vím, že bereme nějaké rostliny. Pět minut po zvonění se rozlétly dveře a do nich vstoupil náš rozhořčený učitel. V rukou měl snad všechny sešity světa, jeho pleška se leskla potem. Chudák, ten je zřízenej, pomyslela jsem si. Ale moc nad tím nepřemýšlela. ,, Posaďte se" nařídil celé třídě a židličky začaly hlasitě vrzat. Deset minut se nic zajímavého nedělo, jen jsme si měli číst článek na straně 92, když ke ě konečně dorazila ukázka pro dnešní hodinu, v podobě nějaké macešky v květináči. Prý si ji máme posílat po třídě a pozorně ji pozorovat... Pche! Mě snad zajímá nějaké kvítko. Už už jsem chytala květináč a chtěla ho podat další lavici, když jsem ucítila podivný pocit v pravé ruce, která svírala spodní část hnědého květináče. Prsty mi projelo silné chvění, a jak mi malinko zazelenala ruka. Všimla jsem si, že ta maceška, která předtím měla asi 10 centimetrů, náhle vzrostla na úctyhodných 17. Jak ... jak je to možné? , ptala jsem se sama sebe. Zvědavě jsem zkoumala květináč, ruku, a oči mi nervózně těkaly mezi oběma předměty . Znovu jsem stiskla květináček a pozorovala, jak se maceška opět zvedá ke slunci. Bylo to tak.. rychlé, tak... nepopsatelně divné. Taky její stonek sílil, a jeho barva nabyla zelenosti. Taky jsem cítila, jak rostlina uvnitř květináčku neustálé mění tloušťku svých kořenů. Květináček prasknul. Já, celá v šoku jsem květináč upustila, ten se hlasitě převrhl na lavici, z té se odrazil a dopadl na zem. Pohledy všech žáků a především učitele mě celkem zděšovaly. " Co to má znamenat, Cooperová? Kde to jsme? Co vám ta ubohá květina udělala? Okamžitě to ukliďte a květinu zasaďte zpět do květináče! Dělejte! " řval po mě a já se stěží dokopala ke dveřím, abych vypadla na chodbu. Pořád jsem byla nesmírně vyděšená a pravá ruka mi pořád brněla. Přiměla jsem prsty k pohybu, nic zajímavého se už nestalo. Shýbla jsem se a vzala do čarovné ruky papírek, který tu někdo zahodil. Zmáčkla jsem ho, čekajíc, že se něco stane. Ale ono nic. Papírem se jen pod tlakem mé ruky zmenšoval, nic jiného. Naštvaně jsem ho praštila na protější zeď a spěchala za uklízečkou pro lopatku a koště. 

Konečně konec školy. Dnešek... byl poněkud vyčerpávající. Kráčela jsem cestičkou k domu, sama. Nancy má keramický kroužek a Deny fotbal. A já naštěstí nemám náladu zůstávat ve škole nějak dlouho.  Ten incident s kytkou... řekla bych, že je to za mnou, a že se to víckrát nestane. Nechtěla bych skončit v místnosti bez oken, a se svěrací kazajkou.
Ale měla bych si naplánovat dnešní program. Nancy dnes jede na návštěvu k babičce, takže do večera je zpátky. Ale to mi nestačí. Na Denyho nemám čas, ba ani náladu. Možná si jen sednu ke stolu a budu malovat. Nebo půjdu na zahradu a budu si číst. To bude teda fajn den. Škoda, že se nikde nekoná nějaká akce, na tu bych hned šla. 

TS2 - Labradorský retrívr

14. listopadu 2010 v 13:42 | webmaster: Mrs.Lola ( Lolushka*)

Pesan

Protože mám doma Labradorského retrívra, a v TS2 je pěkně hnusný, rozhodla jsem se udělat " svoji rasu" která by se více podobala tomu, co mám na zahradě ( Sunny ) . A jelikož se mi "moje rasa" moc povedla, dávám sem fotky ↓




Hodně omezená činnost

7. listopadu 2010 v 11:51 | webmaster: Mrs.Lola
..>
Jak sami vidíte, je listopad.
A když se řekne listopad, mě napadají čtvrtletní zkoušky.
Takže jak sám o sobě článek říká, dělám si hodně omezenou činnost. Je to zároveň kvůli škole, ale taky kvůli tomu, že mě blog prostě nebaví. Simíci jo, a hodně, protože je teď hraju skoro každý den, ale bez downloadů, a celkově volnou hru. 
Abych pravdu řekla, byla bych radši, kdyby se tenhle článek jmenoval " Konec "




Meer as die lewe - Předmluva + 1. kapitola

5. listopadu 2010 v 21:27 | webmaster: Shei |  Meer as die lewe
www.sims2pomoc.blog.cz

Předmluva

V očekávání jsem vydechla. Byla jsem smířená se svým osudem - bylo mi jasné že tohle pro mne neskončí dobře. Alespoň ostatní přežijí. Bude to dobré, zemřít pro vyšší dobro. Vrah vytáhl nůž čepel se v záři ohně bíle zaleskla. Zavřela jsem oči a připravila se na bolest.

1. kapitola

Voda je mokrá. Je to jedna z prvních věcí které pochopíte, když vás do ní hodí.
Byla noc, ale na nočním trajektu Juliene zářily reflektory a elektrické osvětlení.
Už brzy jsme měli dorazit na Kapverdské ostrovy. My - já a naše parta - Chloe, Lukas, Hope, Alex, Natalie a já, Anna-Marie. Hrozné jméno. Ale teď, o prázdninách jsem na moje příšerné jméno zapomněla. Byl čas se bavit.
Měla jsem na sobě minišaty z modrého sametu - mým dnešním cílem bylo přesvědčit Lukase aby řekl ano. Tak moc jsem do něj byla zamilovaná...
Přídí zněl pomalý ploužák - skvělá příležitost.
"Lukeu, máš chuť?" zeptala jsem se a rukou naznačila tanec.
"Narie," oslovil mně jeho oblíbenou přezdívkou, "já neumím tancovat - jsem hrozný dřevo..."
"Nevadí, já tě to naučím." Luke vzdychl a nemotorně mně vzal kolem pasu.
Přemohla jsem se a ani jednou bolestně nesykla když mi Lukas šlápl na nohu.
V nějakém časopise jsem četla, že dneska už nemusí udělat první krok jen kluci.
"Moje city znáš," začala jsem.
"A teď chceš znát ty mé?" zeptal se.
Chloe, v Alexově objetí, na mě přátelsky mrkla.
"Ano, protože už mně tohle nebaví!" vyhrkla jsem.
"Poslyš, Anno, tohle není správné. Víš, že si moji rodiče sotva mohli dovolit tuhle dovolenou pro jednu osobu."
"Jedinej, komu to vadí, jsou mý rodiče. A co vadí jim, je mi upřímně jedno," zarazila jsem ho.
"Nechci, abys měla problémy..." Luke váhal.
"Kiss me," řekla jsem, a bylo mi jedno, jaké budou následky.
Opět váhal, ale jen okamžik. Potom mě políbil, tak jako ještě nikdo předtím.
A tak jsem tam stála, líbala Lukase a přála si, aby ten večer nikdy neskončil.

"Anno, vzbuď sem to musíš vidět!" vykřikla Natalie a strhla ze mě peřinu.
"Natalie! Proč mě budíš?!" osopila jsem se. Ale Natalie už byla pryč, jen se za ní zabouchly dveře.
V modrém županu jsem se mrzutě vyškrábala z kajuty, a tam jsem pochopila, proč mě  Natalie budila.
Byl to drobný ostrov. Nikdy jsem ho neviděla ani na mapě. Vévodila mu obří sopka. A na břehu stála spousta domorodců. V rukou měli luky a šípy,ty byly, jak mi došlo, napuštěné jedem.
Jeden z nich, na hlavě měl jakousi korunu z listů, volal:"Vyande! Hulle wil hê ons te vernietig, God
aan te val!"
"Co-co to říkají?!" zaječela Hope.
"Nevím, dobře jim nerozumím!" odpověděl stevard.
"Bring 'n meisie met goue hare, donker-haired seun en' n meisie, 'n pop met rooi hare. Ander dood te maak!" dodal muž s listy.
"Zlatovlasá, tmavovlasí, rusovlasá - to je-" Přední řada čumilů skácela k zemi, když je zasáhla první sprška smrtících šípů. Se smrtelnou přesností.

Riziko roztleskávaček - 7. díl

3. listopadu 2010 v 15:16 | webmaster: Shei |  RR


www.sims2pomoc.blog.cz
7. díl - Přípravy