Nejnovější(a pravděpodobně poslední) díly komixů:
Opuštěná: 5. díl
Gothic Mirage: 6. díl
Je t'aime: 4. díl

Co si budeš přát? - závěrečná část O:)

25. prosince 2011 v 14:21 | webmaster: Naensi Seuta |  Co si budeš přát?
Jej, nemůžu uvěřit, že jsem ji začala psát teprve před pár dny... :D S Lennou jsem se dost za tu krátkou dobu sblížila a vlastně jí závidím... Ale to už si přečtěte sami...

"Leanne!" oslovila mě naštvaně celým jménem Cordelie, když jsme s Natem vešli do tělocvičny. "Tos mi nemohla alespoň něco říct?!"
Protočila jsem panenky. Na to nebylo co říct.
Hudba začala hrát další ploužák. Všechny holky se začaly hihňat.
S povzdechem jsem usedla na lavičku, že počkám.
Nate se tyčil nade mnou a nahlas vzdychl. "Lenno. Ty si nepamatuješ, že jsem ti slíbil, že tě naučím tancovat?"
Musela jsem se smát. "Tohle je ploužák, kamaráde. Na tom se nedá nic naučit."
"To je mi fuk."
A než jsem se naděla, měla jsem hlavu na jeho rameni.
"Na tohle nikdy nemám trpělivost," prozradila jsem mu, když mě začalo pomalé krokování nudit. "To pro mě není."
Přikývl. "Chápu. Jsi živel. Malý sobí živel."
Hudba zničehonic zrychlila a to bylo něco pro nás.
"Život je náhoda," prohodil s úsměvem a nechal mě udělat otočku pod jeho nataženou paží. Nevím, jak to popsat, víte. Prostě takové to "vžž, všš".
"Pod to se podepíšu."
Pomalá éra hudby skončila a nastal čas rychlých sexy pohybů.
Na chvíli jsme museli popadnout dech, a tak mě Nate odvedl na lavičku. Na pultu vzal pro oba dva kelímky vody.
Voda mi příjemně ochladila hrdlo a já znovu našla možnost mluvit. "Fuj. Takhle dlouho jsem ještě nikdy netancovala."
Přikývl a protáhl se. "Já taky..."
Chvíli jsme beze slova upíjeli vodu a pozorovali tanečníky. Potom si Nate odkašlal.
"Víš," začal, "dneska to bylo prima. Fakt jsem si to užil."
Kývla jsem na souhlas.
"Tak mě napadlo, jestli bys mě nechtěla vidět ještě někdy jindy."
"Mimo školu?" zeptala jsem se pro pořádek.
"Mimo školu," souhlasil. "A na Štědrý den by to mohla bejt sranda. V centru je přístup na kluziště zadarmo."
"Ach..." Srdce mi pokleslo. "Promiň. Na Štědrej den nemůžu. Musím donýst babičce dárky, a tak. Mamka není schopná to udělat."
"Aha," přikývl smutně. "Jasně, chápu."
"Ale kdykoliv jindy půjdu," slíbila jsem. "Určitě."

Na Štědrý den jsem vyřizovala úplně všechno. Matka vyrazila s přáteli bruslit.
Babička byla moc šťastná, že jsem přišla. Ale i přes svůj věk byla velmi pozorná.
"Tváříš se smutně, Lenno," všimla si, když jsem se rozplakala při krájení cibule. "Co se stalo?"
Pokrčila jsem rameny. "Protože máma nemá čas, tak za ni musím všechno udělat. To moc nepotěší."
"I ne," zavrtěla hlavou. "To v tom není. To já poznám."
S odevzdaným výrazem jsem jí všechno pověděla. O Natovi. O bruslení.
Babička semkla rty. "Tvoje matka je jeden z těch lidí, kteří jsou po celý život dětmi. Alici je těžké přinutit přijmout zodpovědnost. Ale to je jedno. Nejsem tak stará, abych si nemohla nakoupit sama! Běž za tím chlapcem, Lenno. Já už si všecko zařídím."
Mrkla na mě a usmála se.
Když jsem stála před domem, najednou jsem si uvědomila, že nevím, kde Nathan Davis vlastně bydlí.
"Sakra," utrousila jsem.
Vtom mi někdo zakryl oči. "Našel jsem si adresu babičky. Myslel jsem, že tě odtamtud budu muset unést."
Ušklíbla jsem se. "Deset, dvacet, vím kdo jsi. Není třeba nikoho unášet."
Sundal mi ruce z hlavy a otočil si mě obličejem k němu. "Sluší ti to."
"Aha. Děkuju," řekla jsem sarkasticky.
"Ach jo," zaúpěl a dal si ruku na čelo. Pro změnu na své. "Myslíš, že když nejseš namalovaná a nemáš oblečení jako na přehlídku, tak se mi... no, nebudeš líbit?!"
"Normálně to tak funguje," podotkla jsem.
"Nikdys mi nedala šanci ti ukázat, že tě mám rád, tak mi neříkej, jak se chovám," odsekl.
"Promiň. Ale nemám s tím žádné zkušenosti," zamumlala jsem.
"Půjdeme teda na brusle?" odzbrojil mě úsměvem a já znovu zírala do jeho očí. Není hezčí barva, než hnědá.
"Proč ne. Mám chuť dělat cokoliv," odpověděla jsem, chytila ho za ruku a odešli jsme na autobusovou zastávku.

Večer jsme se s matkou vrátily takřka ve stejnou dobu. Na kluzišti si mě nevšimla.
Jaké překvapení.
"Bavila ses dobře?" zeptala se a omluvně se usmála. "Máti mi promluvila do duše. Asi bych měla být lepší matkou. Tak promiň."
Ale poprvé v životě mi bylo fuk, jak se chová. "Jo, docela jsem si to užila."
Uvědomila jsem si, že se moje přání splnilo. Se vším všudy. Ačkoliv jsem ho měla asi blíže specifikovat.
Přistoupila jsem k oknu a zadívala se na tmavnoucí oblohu.
"Tati," hlesla jsem tiše, ale s úsměvem na tváři. "Jsem zamilovaná."

Poslední část není moc dlouhá, ale myslím, že se četla celkem dobře :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 simii-sims simii-sims | Web | 26. prosince 2011 v 12:13 | Reagovat

u mě je vyhodnocení TRY YOUR LUCK!:)

2 Baruš Baruš | 26. prosince 2011 v 19:03 | Reagovat

Nádherná povídka.Hrozně se mi líbila.A je škoda, že to byla závěrečná část :-(

3 Naensi Seuta Naensi Seuta | 27. prosince 2011 v 11:23 | Reagovat

[2]: děkuju moc :)
Je to skoro první věc, jakou jsem kdy dokončila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama